Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2002; 11(6):266-268.

 

Steering Group „European HIV Monitoring System – EuroHIV“ – informace pro tisk

Vydáno v červnu 2002 (EU-WHO-UNAIDS European HIV/AIDS Monitoring Centre)

 

Poslední hlášení EuroHIV předkládá data z konce roku 2001, získaná prostřednictvím systému surveillance v 51 zemích evropského regionu WHO. Pro dlouhou inkubační dobu onemocnění AIDS, dávají údaje o nově diagnostikované infekci HIV aktuálnější pohled na současné trendy epidemie než pouhé hlášení případů AIDS. Tyto údaje však vyžadují opatrnou interpretaci, protože případy HIV infekce mohou být diagnostikovány řadu let po infikování a navíc nejsou pro všechny země dostupné. Údaje jsou prezentovány a diskutovány pro 3 hlavní geografické oblasti: Západ (EU a ostatní „západní“ země), Východ  (bývalý Sovětský svaz), Střed. 

 

Tabulka 1: Země WHO Evropského regionu (klasifikace EuroHIV)

 

ZÁPAD   Andora Belgie Dánsko Finsko Francie Holandsko Irsko    Island Itálie Izrael     Lucembursko Malta Monako Německo Norsko     Portugalsko San Marino Spojené království Španělsko Švédsko Švýcarsko

STŘED   Albánie Bosna a Hercegovina Bulharsko Česká republika Chorvatsko Jugoslávie Maďarsko Makedonie Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Turecko

VÝCHOD   Arménie Azerbajdžán Bělorusko Gruzie Estonsko Kazachstán Kirgizstán Litva Lotyšsko Moldávie Ruská federace Tádžikistán Turkmenistán Ukrajina Uzbekistán

 

 

 

Obrázek 1: Definice geografických oblastí:

Západ, Střed, Východ

 

 

Evropské monitorovací centrum HIV/AIDS

Projekt EU-WHO-UNAIDS „EuroHIV

 

 

Hlavní poznatky

 

 Na Západě se případy AIDS a úmrtí na AIDS výrazně snížily v návaznosti na zavedení nových kombinovaných terapií v roce 1996. V současné době však klesají pomalu pouze u homo/bisexuálních mužů (HBM) a injekčních uživatelů drog (IDU), ale k poklesu nedochází u osob infikovaných heterosexuálním stykem (HS). V roce 2001 byly hlášeny nově diagnostikované případy HIV infekcí v poměru 55 na milion obyvatel především v zemích, kde jsou tyto údaje dostupné, mezi něž bohužel nepatří Francie, Itálie a Španělsko, tři z největších a nejvíce postižených zemí na Západě. Od r.1996 většina zemí hlásila zvyšující se počet heterosexuálně infikovaných HIV případů zejména mezi lidmi pocházejícími ze zemí s generalizovanou HIV epidemií a stabilní nebo mírně se snižující počet případů mezi HBM a IDU.

 

Ve Střední Evropě zůstávají počty jak HIV tak AIDS nízké, s méně než deseti novými HIV diagnózami na milion obyvatel ročně v období 1996 – 2001.

 

Na Východě bylo v r. 2001 hlášeno přes 100 000 nových HIV diagnóz (365 na milion  obyvatel), převážně u IDU. Počty se rapidně zvýšily: nejvyšší jsou hlášeny z Estonska, Litvy, Ruské federace a Ukrajiny, ale zasažena je většina zemí tohoto regionu včetně Kavkazu (Arménie, Azerbajdžán, Gruzie) a střední Asie (Kazachstán, Kirgizstán). V posledních letech se zvýšila HIV prevalence u krevních dárců, někdy až do alarmujících rozměrů: v některých zemích nejsou všechny darované krve testovány pro nedostatek testovacích souprav.

 

Klíčová poselství

 

Většina zemí bývalého Sovětského svazu (Východ) je nyní konfrontována s explozivními epidemiemi užívání drog a HIV infekcí u IDU; sexuálně přenosné HIV infekce jsou méně časté, ale jejich počet vzrůstá.

• Zvládnutí probíhajících epidemií a prevence masivního heterosexuálního šíření představuje hlavní problém v této oblasti s vysokými počty ostatních sexuálně přenosných infekcí a nedostatečnými hospodářskými zdroji
• Přednostním úkolem východního regionu je zvýšení bezpečnosti zásobování krví a zlepšení  výběru dárců 

 

Dramatická situace na Východě by neměla vést k uspokojení na Západě a ve Středu, kde  pokračování v bdělosti a aktivních preventivních opatřeních je nutným a naléhavým předpokladem pro předcházení novým epidemiím.

• Homo/bisexuální muži zůstávají populací s vysokým rizikem: přes sníženou infekčnost HIV infikovaných mužů, kteří se léčí antiretrovirovými preparáty, nesnižuje se počet nových HIV diagnóz, což svědčí o opětovaném vzestupu rizikového chování. Je zapotřebí více behaviorálních studií a nové preventivní kampaně zaměřené na homosexuální muže, aby se předešlo dalším relapsům v klimatu falešného optimizmu a bezpečí, které nabízí možnost léčení nikoliv však vyléčení tohoto fatálního onemocnění.
• Osoby ze zemí, kde je HIV infekce nejvíce rozšířená (většinou subsaharská Afrika), představují rostoucí podíl na narůstající heterosexuální epidemii. K přenosu může dojít buď v zemi původu (mnoho infikovaných osob přicestovalo nedávno do Evropy) nebo v Evropě, kde heterosexuální epidemie zůstává převážně vázána na komunity etnických menšin. Heterosexuálně získané infekce jsou často diagnostikovány příliš pozdě, což výrazně snižuje účinnost preventivních a terapeutických strategií včetně prevence přenosu HIV z matky na dítě. Nediskriminační preventivní poselství, HIV poradenství a testování  a pomoc při poskytování léčby infikovaným osobám musí být zaměřeny na tyto populace, které jsou často velmi obtížně dostupné.
• Ekonomicky motivovaná migrace z postižených zemí Východu do střední a západní Evropy je dalším předmětem zájmu zejména  sousedících zemí centrální Evropy, které jsou až dosud infekce HIV relativně ušetřeny. I zde jsou nediskriminační preventivní programy a podpora  HIV  poradenství a testování v komunitách migrantů naléhavými prioritami.
• Přes svá omezení poskytují údaje o nově diagnostikovaných HIV infekcích lépe odpovídající informace o současné situaci infekce HIV než údaje o případech AIDS. Nicméně pokrytí v hlášení případů HIV zůstává na Západě velmi neúplné (jedná se přitom o téměř polovinu populace s vyloučením nejvíce postižených zemí); hlásící systém případů HIV by měl vyloučit opakovaná hlášení a měl by zachovat důvěrnost dat s použitím kódovaných znaků.

 

 

Zpracovali: M. Brůčková, J. Rychtařík